Přehled
Kohoutí zápasy jsou poměrně běžné v některých zemích Asie jako jsou Vietnam, Filipíny, Thajsko, Indie. Pořádají se ale i v Indonésii, a to právě převážně na ostrově Bali, kde jsou velmi rozšířené. Kohouty chované na zápasy můžete vidět po celém ostrově v bambusových klecích přímo na ulici. Prakticky je nelze nevidět. Jen málokoho ale napadne, že zdánlivě nevinně vyhlížející kohout je odsouzen k boji na život a na smrt v aréně za účelem hazardních her mnohdy se schovávajících za náboženské ceremonie.
Průvodce je rozdělen do následujících částí:
Historie
Původ kohoutích zápasů (Tajen) sahá několik staletí do minulosti a má náboženský podtext. Ve vesnici Sukaluwih v rámci ceremonie Panca Yadnya probíhal rituál Tabuh Rah. Tabuh znamená “rozlít” a Rah znamená “krev”. Tabuh Rah je tedy doslova prolití krve, která má skončit na zemi a tím ochránit matku Zemi a odklonit od ní vše špatné. Krev má pocházet ze tří kohoutů. Pořádali se tedy vždy tři zápasy, kdy krev pocházela z poraženého kohouta. Aby došlo k onomu prolití krve, byla kohoutům na pařáty přidělána asi 10 cm ostrá čepel (Taji), která zapříčiní to, že jeden kohout může poměrně rychle zabít druhého. V těchto dobách nebylo důležité, který kohout vyhraje, protože Tabuh Rah je krvavý rituál na ochranu Země. Po těchto třech zápasech začínala samotná ceremonie, modlení za naději, že bude dosažena spása. Ceremonie dodnes probíhá téměř po celém Bali v různých variacích, nicméně se stejným záměrem. Zápasy se obvykle konají v největším chrámovém pavilonu Wantilan.
Jiné názvy kohoutích zápasů: Tajen, Satha War, Meklecan, Ngadu
Kohoutí zápasy jako součást ceremonie Tabuh Rah
Kohoutí zápasy na Bali mají velmi dlouhou historii
Tajen na Bali v roce 1936
Kohoutí zápasy v dnešní době
Tajen je dnes exkluzivně mužskou záležitostí. Ženy do arény chodí pouze za účelem prodeje nápojů a drobného občerstvení návštěvníkům. Balijští muži se chovají ke svým kohoutům určeným k zápasům jako k domácím mazlíčkům. Upravují a čistí jim peří, hýčkají je, dostávají nejlepší jídlo a povídají si s nimi. Často se také muži z vesnice schází a kohouty si vzájemně porovnávají a cvičně je dávají k sobě, aby se čepýřili.
Pyšný majitel mladého kohouta na kariéru tajenu
Kohouti jsou velmi často k vidění v bambusových klecích (Sangkar) u silnic. Je to z toho důvodu, aby si zvykli na ruch ulice a na lidi. V aréně při zápasech rozhodně žádný klid není a kohout nesmí být hlukem rozhozen.
Kohout v bambusové kleci připraven k zápasu
Kohoutí zápasy jsou také prestižní záležitost. Pokud kohout zvítězí, nejen že získá pro majitele poměrně značné finance, ale také respekt od ostatních mužů v komunitě.
Vysněné bohatství, které může vzejít z vítězství, je ale pro mnohé majitele kohoutů tou metou, které chtějí dosáhnout. Sázky na jednotlivé zápasy se často pohybují i v milionech rupií a není výjimkou, že místní prosází i více než měsíční plat během jednoho dne.
Průběh zápasu
Na začátku souboje přinesou majitelé své kouhoutí bojovníky do arény, kde se do zápasu rozhodčí vždy snaží vybrat kohouty podobného vzrůstu a síly. Jakmile jsou vybráni dva kohouti k utkání, jejich majitelé vyřknou své sázky a začnou na nohy opeřence přivazovat ostrou cca 10 cm čepel Taji.
Mezitím dav diváků sází u rozhodčího na vlastního favorita. Jakmile jsou sázky uzavřeny, může zápas na život a na smrt začít.
Za bouřlivé atmosféry a úderu bubnu jsou kohouti vypuštěni proti sobě a první kolo trvající zhruba 21 sekund může začít. Během těchto 21 sekund se na kohouty nesmí sahat. Pokud ale nebojují, může se jim dodat kuráž pokřikem nebo popostrčením.
Když kohouti odmítají bojovat nebo se jen tak oťukávají, v jednom z dalších kol jsou přiklopeni bambusovou klecí tak, aby od sebe nemohli příliš daleko. V této fázi je už většinou boj nevyhnutelný a kohouti se pustí do sebe. Pokud jeden svým nožem zasadí přesnou ránu a protivník padne k zemi, vítěz se zvedne ze země, aby neutrpěl zbytečná zranění. Tímto zápas končí. Spokojeně pokřikujícím sázejícím se vyplatí výhry a těm nešťastným nezbyde nic jiného než zkusit štěstí v dalším zápase.
Tato pravidla jsou ale v dnešní době často zjednodušena tak, že se nezápasí na kola a kohouti jsou tak dlouho stavěni proti sobě, dokud jeden z nich doslova nepadne.
Kohout, který je během zápasu zabit, je ihned v aréně oškubán a předán majiteli vítězného kohouta, který si z něj pravděpodobně ještě ten den udělá večeři.
Atmosféra v aréně je něco, proč kohoutí zápasy stojí za to navštívit. Vzhledem k tomu, že sázky jsou vysoké, jsou i emoce opravdu intenzivní. Jak ty pozitivní, tak i negativní.
Kohoutí zápasy jsou považovány za zajímavý koníček pro balijské muže a je to také cesta, jak uniknout z denní rutiny. Péče o kohouty, jejich příprava a samotné zápasy jsou také sociální mezilidskou aktivitou ve vesnické komunitě.
Tajen byl dokonce nedávno v oblasti Gianyar (mj. tedy v Ubudu) vyhlášen jako kulturní atrakce a je tedy plně legální. To vše za předpokladu, že nedochází k sázkám (hazardu).
V dnešní době je většina pravidelných kohoutích zápasů, včetně velkých turnajů, organizována jako hazardní hra a soutěž pro zábavu účastníků a přihlížejících. Náboženský a kulturní význam je zachován spíše okrajově.
Kohoutí zápasy jsou také často terčem ochránců zvířat s obavami o jejich týrání. Necháme na každém, aby to posoudil sám za sebe. Je pravda, že není na světě moc podobných “zábav”, které by končily téměř vždy smrtí zvířete. Dokonce se říká, že před zápasem krmí majitelé kohouty kávovými zrny, aby měli více energie a do kloaky (rozšířená část konečníku, do něhož je vyústěna trávicí, vylučovací a rozmnožovací soustava) jim strkají chili papričku za účlem kohouty více nabudit.
Legální nebo ne?
V Indonésii je jakýkoliv hazard zakázán zákonem již od roku 1981. Velké turnaje v kohoutích zápasech o obrovské částky tedy zdánlivě vymizely. Kohoutí zápasy se tak mohou legálně konat pouze za účely ceremonie bez jakýchkoliv sázek nebo transakcí. Nicméně “zakázané ovoce nejlépe chutná”, chtíč po hazardu je větší a odměna pro vítěze příliš lákavá na to, aby se místní vzdali této tradiční zábavy.
Kohoutí zápasy včetně hazardu a sázek se tak konají téměř v každé vesnici dál a místní samospráva (Pecalang) nebo přímo policie pouze přivírá oči, pokud se sami přímo neúčastní.
Místní policejní oddělení je často součástí kohoutích zápasů
Jak navštívit kohoutí zápasy
Pokud se jako turista budete chtít podívat na kohoutí zápasy, můžete. Často je ale velmi obtížné kohoutí zápasy vůbec najít. Vzhledem k tomu, že jsou v zákonné “šedé zóně”, nejsou nijak označeny a většinou jsou pořádány mimo hlavní silnice a exponovaná místa ve vesnicích. Pokud se budete ptát náhodných místních mužů na “cock fight” nebo “tajen”, dozvíte se, že se nedělají, nebo že se konají jen dvakrát ročně při ceremonii, jak umožňuje zákon.
Místní vědí, že Tajen, jak probíhá dnes, není legální a nechtějí mezi sebe cizince nebo potenciálního ochránce zvířat či policistu. Můžeme ale garantovat, že každý muž ve vesnici ví naprosto přesně, kdy a kde se Tajen odehrává. Musíte se tedy ptát místních, které trochu znáte a kteří vám alespoň trochu důvěřují, například pána v prádelně, kam jezdíte každý týden, nebo obsluhy v restauraci, kde vás znají.
💡 Tip: Prozradíme vám trik: zeptejte se dětí ve věku cca 10 až 15 let. Jsou to upřímná stvoření a rády vás k aréně na kohoutí zápasy dovedou.
Tajen aréna ve čtvrti MAS, Ubud
Jakmile se vám povede touto dobrodružnou cestou arénu vypátrat a vstoupíte do areálu, nejspíš budete mezi místními jediný cizinec. Zpočátku se nevyhnete zvídavých pohledů místních, ale během pár vteřin se všichni vrátí k tomu, proč tam jsou a pravděpodobně vás nakonec ještě pustí blíže ke středu ringu.
V okolí Ubudu můžete navštívit Tajen v jedné z nejpopulárnějších arén ve vesnici MAS, kam se sjíždí na zápasy většina místních z okolních i vzdálených vesnic. Pořádají se tam i velké turnaje. Lokalita je uvedena v mapě níže. Obvykle se kohoutí zápasy konají jednou týdně, nicméně se může stát, že se zápasy nepořádají i několik týdnů. Bohužel, žádný oficiální rozpis neexistuje, nebo je velmi složité se k němu dostat. Cena vstupenky je 50 000 IDR (75 Kč)/osoba.
Často se také kohoutí zápasy v Ubudu odehrávají před chrámem Pura Dalem Desa Pakraman Gelogor v oblasti Lodtunduh, viz mapa.
⚠️ Upozornění: Uvnitř arény není obvykle z pochopitelných důvodů dovoleno pořizovat žádná videa ani fotografie. Vzhledem k tomu, že na místě budete pravděpodobně jediný turista, vám nedoporučujeme tento zákaz porušovat.
Parkoviště před středními kohoutími zápasy
Vstupné na kohoutí zípasy 20 000 IDR
Děkujeme za vaši zpětnou vazbu 🧡
Opravdu si toho vážíme. Pomáháte nám tím vylepšovat naše služby.
Tohoto průvodce jste již hodnotili.
Pokud jste si to rozmysleli, můžete nás kontaktovat a my vaše hodnocení odstraníme, abyste mohli stejného průvodce hodnotit znovu.
